Jojo, taky na mne občas sedne pořádná chandra a pak jde rozum stranou.. vše je špatně a nic nemá smysl.. jediné co v tu chvíli tuším, že to zase přejde a slunce vysvitne. Tak ať vám vysvitne brzy!

Paní Renato, jak já dokonale vím o čem píšete. Kdo to nezažil, nepochopí.

Za odvahu. Drím palce.

... Totéž ... (jako u Davida)

Paní Renato, nemoci duševní nejsou o nic méně závažné než jiné. Zlomená noha je vidět na první pohled, zlomená mysl nikoli. Oceňuji Vaši odvahu v psaní, neboť jste musela počítat s nepochopením.

Děkuji Vám za pochopení.

Skočte do záchodu a spláchněte se.

To jsem měla chuť, ale asi bych se tam nevešla

S prominutim, spousta lidi bojuje s rakovinou. Jinym umira partner/partnerka po tezkem urazu. Dalsi maji deti s postizenim na cely zivot. A to ani nemluvim o tom, ze mnozi resi skutecnou materialni nouzi, kde bydlet a za co nakoupit pro sve deti. A tak me napada, ze by cloveku melo stacit ke spokojenosti, ne-li ke stesti, kdyz ho nic z vyse jmenovaneho nepotka. Nemysite?

Když člověk trpí depresí, nebo úzkostí, tak mu ani fyzické zdraví, milující rodina, nebo materiální bohatství bohužel nestačí a samo o sobě nepomůže.