Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dušičky procházejí žaludkem

Letos jsme na Dušičky na hřbitov dostali až dnes. Zato jsme si podle rčení, že láska prochází žaludkem, na své rodiče a prarodiče vzpomněli při večeři.

Letos jsme na Dušičky na hřbitov dostali až dnes. Nejdřív bylo nedušičkově slunečné počasí, kterého jsem raději využila k procházce, a pak, když přišlo hnusno a tma, tak náš hřbitov bývá už v 17 hodin zavřený.

Zato jsme si podle rčení, že láska prochází žaludkem, na své rodiče a prarodiče vzpomněli při večeři a začali jsme z paměti lovit oblíbená a pro ně typická jídla. Začalo to tím, že se syn šťoural v talíři a nedůvěřivě si prohlížel malou kostičku špeku, na kterém bylo podušené maso. Vzpomněla jsem si, že tatínek a asi i děda dělali hlávkový salát s klasickou octovo-cukrovou zálivkou a na něj nasypali vypečený špek. My jsme pak lovili zlatavé kostičky mezi zelenými hořkými a žlutými křupavými listy a hádali se, kdo má “špičku“ víc.

Kdybych si chtěla vyvolat nostalgickou náladu, uvařila bych si tatínkův černý čaj „jak bota“. Vždycky jsme mu takhle říkali a já jsem myslela, že kvůli barvě, ale když jsem se napila čaje ode dna konvice, ve které byly na litr vody čtyři lžičky sypaného ceylonského čaje (nepřecezeného), osm lžiček cukru a půlka citrónu, zkřivila se mi pusa, jak byl silný. Takovou svíravou chuť by možná měly i vyvařené vojenské kanady. Stejný čaj mi s otcovskou péčí před pár lety vařil i tatínkův nejlepší kamarád, když jsem u nich několik dní  bydlela a chodila za dcerkou do nemocnice.

Tatínek rád vařil, a když nám chutnalo, chtěl nám prozradit, jak jídlo připravoval. Já jsem to ale vědět nechtěla. Chutnal mi až ten výsledek a nepotřebovala jsem slyšet detaily, jestli z kuřecích srdíček odkrájel tepny, nebo z žaludků tvrdé nepožvýkatelné kousky. Když jsem je pak v  žlutozelené kari omáčce našla, zavřela jsem oči a spolkla to, nebo nenápadně vyplivla. Pak jsem se naučila taky vařit a tatínkova největší pochvala bylo: „Dobré, skoro jako bych to vařil já.“

Dědečkovo vaření byla kapitola sama pro sebe. Žil sám a vařit pro jednoho jej určitě nenaplňovalo. Realizoval se zato o prázdninách, kdy nás měl doma čtyři vnoučata. Na každý den nám napsal a nakreslil jídelní lístek, na kterém byl výběr asi pěti snídaní a večeří. K snídani čaj (s bezovým sirupem), kakao, mléko, bílá káva, buchta, chleba s máslem, medem, marmeládou, nebo tzv. snídaně na vidličku: párky, vajíčka, sekaná, obložený talíř sýrem, salámem, zeleninou. Každý den byla jednou z možností i česnekačka, kterou jsme ale nikdy nechtěli. Poslední den pobytu u něj ale na jídelním lístku byla ale jenom jedna položka. „Snidaně olympioniku – česnekačka“.

Pekl výborný hruškový koláč a poctivý ořechový dort ozdobený spoustou máslového krému. Jako dítěti mi moc nechutnal, ale teď bych si ho hrozně ráda dala. Sice bych po jedné průměrně velké porci asi týden už nesměla nic jiného sníst, ale to nevadí. Taky si vybavuju, jak měl strach, aby nám cestou domů od něj vlakem během hodinové cesty „nezahladlo“ a vybavil nás bohatou svačinou.

Ptala jsem se manžela, jaké jídlo jeho napadne, když si vzpomene na svého otce. Myslela jsem, že něco s cibulí a česnekem. Odpověděl: „S taťkou? Dali bysme si hromadu šťouchaných brambor (ukazoval asi půlmetrovou polokouli) a lžící bysme v ní dlabali tunel!“

 

Nemohla jsem si vzpomenout na žádné typicky maminčino jídlo. Nakonec jsem přišla na dvě. Když nám potřebovala ve všední den udělat rychlý oběd, který určitě spořádáme, osmažila na másle jablíčka nakrájená na plátky, zalila to rozšlehaným vajíčkem a amoletu potom namazala meruňkovou marmeládou. Taky mě a sestru naučila dělat na vánoce bramborový salát jen z brambor, cibule vařené v octě, soli, pepře a trochy majonézy. Ta tam ani být nemusí. Takhle se prý dělával na jižní Moravě a v Rakousku. A jí se vlažný. Občas se s ním i teď setkáme na dovolené v restauraci. Mně a sestře to ale způsobuje problémy při štědrovečerní večeři, protože se buď se svými manžely hádáme, co všechno patří do salátu a jak dlouho se má nechat odležet v lednici, nebo prostě musíme dělat dva druhy.

Autor: Renata Svobodná | čtvrtek 4.11.2021 21:36 | karma článku: 13,02 | přečteno: 296x
  • Další články autora

Renata Svobodná

Po 21. hodině všichni spát. A ruce na peřinu!

Jak dokážu, že jdu z práce? Jak dokážu, že jsem venku kvůli psovi, i když zrovna nekaká? Co když jsem náměsíčná? A můžou venku být strašidelné dýně?

27.10.2020 v 15:05 | Karma: 25,93 | Přečteno: 907x | Diskuse| Ostatní

Renata Svobodná

Blázinec - 15.den

Vyoraná myš. Zpěv hrobaře. Nejlepší lék na duševní pohodu je práce venku. Švadlena s gramlavýma rukama. Opět relaxace.

22.10.2020 v 12:03 | Karma: 8,67 | Přečteno: 276x | Diskuse| Osobní

Renata Svobodná

Už dva týdny v blázinci

Ještě jsem na cestě, nevystupovat! Krása nesmírná. Nikdo tu nemá péro. Slovenština je sexy (i v podání doktora Sovy).

21.10.2020 v 13:34 | Karma: 12,97 | Přečteno: 387x | Diskuse| Osobní

Renata Svobodná

Ani make up a absence tepláků nezaručí vydařenou neděli.

Neděle naprd. V blázinci je zatím líp. Paralympijské šipky. „Teď mi dejte všichni pokoj, jdu relaxovat!“

16.10.2020 v 12:18 | Karma: 13,40 | Přečteno: 334x | Diskuse| Osobní

Renata Svobodná

11. den - vycházka z blázince mezi "normální" lidi

Já jsem ale kráva! Nebo mě někdo citové vydírá. Co byste dělali, kdybyste viděli dospělou ženskou brečet v kavárně?

15.10.2020 v 14:07 | Karma: 13,89 | Přečteno: 427x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé

28. dubna 2024  22:16

Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...

Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem

28. dubna 2024  20:49

Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...

Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem

28. dubna 2024

Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....

Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky

28. dubna 2024  19:06

Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 493x
Jsem lehce nevyrovnaná normální ženská. Něco mezi šedou myší a hrdou lvicí. Introvert exhibicionista. 

Blog si vedu už několik let, ale tady teprve začínám. Je to pro mě někdy záznam neutuchající samomluvy, amatérská autopsychoterapie, jindy možnost pobavit sebe či čtenáře svým zážitkem. Provází mně na mé klikaté cestě k fyzickému i duševnímu zdraví.

Deník z blázince není aktuální, psala jsem jej v roce 2019.